0. lekce aneb ty teoretické bláboly + představení sebe sama

14. září 2015 v 16:42 | TsuchiKim |  japonština
O tom, že japonština není lehká už bylo napsáno stovky vět. Je to pravda a jen čert vím, proč jsem se na to dala dobrovolně. Ale tolik k mému plkání, jdeme na to.

PS. já používám českou transkripci, protože jsme v Česku, ne?

Japonština je:
- vysoce kontextuální. To je důležité, protože spousta slov se řekne stejně a jen díky kontextu poznáte, o čem že to vlastně mluví.
- neverbalizace zjevného. Není-li řečeno jinak, výchozím bodem výpovědi je mluvčí, přičemž když je to jasné, není třeba to už zdůrazňovat ve větě - vyhýbat se slovíčku wataši - já.
- funkce uči - soto. Uči je můj vnitřní prostor, soto je všechno vnější, přičemž se hranice uči a soto mohou měnit. Př. Já (uči) - moje rodina (soto), já s rodinou (uči) - cizí lidé (soto), moje vesnice (uči) - cizí vesnice (soto).
- informační struktura. Téma (to o čem mluvím) - réma (komentář, to co o tom říkám).
- přísudek (sloveso) na konci věty.
- neagentivní orientace. V překladu, nebývá řečen konatel, něco se samo událo. Př. Svíčka zhasla. Není řečeno kdo, "nezajímá je to" (vs. Vítr sfoukl svíčku - konatel zde znán.)

Krom toho je v japonštině rozvinutý systém zdvořilostních výrazů. Celkem rozeznáváme tři. Dalo by se říct i že pět, ale to už trochu zamotává hlavu.
1. Kendžógo - skromná mluva
2. Teineigo - zdvořilá mluva
3. Sonkeigo - uctivá mluva

+dva bonusové
4. Prostý styl - neformální
5. Zvořilý styl - formální. (ten budeme používat)

A aby to bylo všechno ještě jednodušší, jsou zde určité rozdíly v psané a mluvené podobě, kdy se něco používá jen na papíře a něco jen mluvě, i když to znamená úplně to samé.

Abyste ale neřekli, že takhle lekce je jen ztrátou času, tak vás naučím jedné z nejdůležitějších věcí, teda aspoň podle našich učitelů. Je nutné, umět se představit.

Hadžimemašite.
(Jméno) to iimasu. Čeko/surobakia kara kimašita. (Věk)+sai desu.
Dózo jorošiku onegaišimasu.

はじめまして。
(Jméno) といいます。チェコ/スロバキア から来ました。(Věk) さい です。
どうぞよろしくお願いします。

Těší mě.
Jmenuji se... Pocházím z České republiky/Slovenska. Je mi (sai je přípona, kterou je k číslu nutné dodat).
Ráda vás poznávám.

To je asi to nejzákladnější představení. Samozřejmě tam lze přidat i firmu, ve které pracujete, školu v níž studujete. Nebo další nezbytnosti, které si okolnost vyžádá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama